Ostrov Ibiza

Ibiza, někdy také Elvissa, je jedním z Baleárských ostrovů ve Středozemním moři. Leží nejblíže ke španělské pevnině, kupř. ze špičatého výběžku, na němž leží město Dénia s přístavem, lze při jasném počasí z okolních kopců na Ibizu dohlédnout. Dalšími ze čtyř větších ostrovů je největší Mallorca, severovýchodně od ní menší Menorca a jižně pod Ibizou nejmenší Formentera. Kolem těchto čtyř hlavních ostrovů jsou ještě malé ostrůvky, většinou neobydlené, Cabrera u Mallorcy je národním parkem.

Baleárské ostrovy byly v minulosti střídavě drancovány a kolonizovány fénickými, řeckými, římskými nájezdníky, poté i Kartáginci, Maury a Turky. Ve 13. století pak katalánští osídlenci začali používat svůj jazyk, jímž se na těchto ostrovech ještě stále mluví. Tyto ostrovy mohou turistům nabídnout dostatek klidu i zábavy. Nalezneme tam půvabné bílé vesnice, zajímavá stará rolnická stavení, nejrůznější pamětihodnosti, kláštery a kostely, jeskyně i prehistorické památky. Mohou vyhovět i odlišnému vkusu přijíždějících turistů – mají dost slunných dní, půvabné zátoky s plážemi, ve větších letoviscích nabízejí dostatek zábavy, v horách pak nalézají soukromí filmové hvězdy i mezinárodní smetánka. Na ostrovy je možno přiletět nebo přijet trajekty z pevniny, ty plují i mezi jednotlivými ostrovy.

Ibiza byla dlouho neobjevena pro turistický ruch, jeho pobřeží lemují skalnaté zálivy. Krajina na severu ostrova se skládá hlavně z hájů mandloní, olivovníků a fíkovníků a většina kopců je porostlých lesy. Hlavní město stejného jména si ještě stále uchovává atmosféru španělského městečka před cca šedesáti léty. Za prohlédnutí stojí stará čtvrť neboli horní město, která se rozkládá kolem miniaturní citadely u přístavu. Za hradbami stojí kostel se třemi kopulemi a obkladem z červených kachliček – Eglésia de Santo Domingo. Na krásné bráně v severní stěně opevnění Portal de ses Taules je možno vidět krásný tesaný erb aragonského království, k němuž Baleáry kdysi patřily. Staré čtvrti dominuje katedrála, kterou je vidět z dálky již několika kilometrů, je vystavěna ve stylu katalánské gotiky s pozdějšími přístavky.

V Museu d Art Contemporani je vystavena spousta uměleckých děl, spojených s Ibizou, v Museu de la Sacristia se soustřeďují skvělá umělecká díla. V sezonních měsících se stávají kluby a bary centrem nespoutané noční zábavy až do časných ranních hodin. To jsme už nezažili, my jsme navštívili Ibizu jen na jeden den trajektem z Mallorcy a večer jsme se vraceli zpět. Za zmínku stojí město Santa Eulária, které leží na jediné řece ostrova a jako jedno z mála si uchovalo osobitou atmosféru. Hezký kostel s dalšími historickými stavbami ze 16. století stojí na kopci, poněvadž ve válce se vyvýšená místa lépe bránila nežli níže položená u pláží. Vedle toho kostela je lidové muzeum – Museo Etnologic v upraveném starém statku, s tradičními kroji, lisy na olivy a zemědělským nářadím – vše je velmi zajímavé.

Pro Baleárské ostrovy jsou typické tradiční pokrmy katalánské kuchyně, která kombinuje ostré a sladké, sušené ovoce a oříšky, polévky a zeleninová menu. Kupř. lilky plněné cibulí, kořením a chlebem, langusty s místní majonézou, smažená vejce s červ.klobásou a hrachovou omáčkou, pokrm podobný pizze s čerstvou zeleninou na povrchu nebo spirálový bochánek z kynutého těsta /ten se prodává v celé zemi, nejen na ostrovech/. Z nápojů jsou nejznámější různé druhy bylinných likérů, víno se zde produkuje méně nežli na pevnině, jen několik druhů bílých a růžových vín, z Mallorky pak mladá červená vína.

Post Navigation